Minulé životy

Zpět

Nahoru | Další »



Už jsme tady na Zemi někdy byli? V jaké podobě? A proč?

N

a tyto otázky můžeme odpovědět teprve, když si ujasníme, co je to život ve fyzické podobě, zda existuje něco jiného než naše tělo.

P

rvní - materialistický pohled je v podstatě jednoduchý. Nejdříve není nic, pak se narodí člověk a je - existuje po určitý počet let. Zemře a zase není nic. Kde se ale vzal, co se stalo s tím, čím byl - a proč tady vůbec byl? Na tyto otázky v materialistické filozofii odpověď není.

D

ruhý pohled nám přineslo křesťanství. Nejdříve není nic, pak se narodí člověk a má duši. Ta se vyvíjí spolu s hmotným životem jedince. Nakonec tělo zemře a duše existuje dál v jiných rovinách (nebe, peklo), podle toho, co si na této zemi zasloužila. Ale zůstává otázka, kde se duše vzala! Nějak tomuto pohledu chybí jeden konec.

T

řetí pohled je založen na kontinuitě duše, která se vyvíjí neustále prostřednictvím zážitků v každém konkrétním hmotném životě. Střídá se život v těle s pokračováním po jeho odhození (smrti). Duše se mění podle svých skutků a prožitků na úrovni vibrací. Podle potřeb svého vývoje se také dostává do konkrétních "životů", souvislostí, těl a situací. Každý jednotlivý život je jako školní třída, ve které se má něco pochopit. V každém dalším hmotném těle prožívá duše celý příběh jednoho života a nemá na vědomé úrovni informace o životech předchozích.

V

poslední době se ale objevuje stále více potřeba nějakým způsobem navázat na tyto minulé zážitky, uvědomit si, co jsme tehdy nepochopili, nedokázali, neudělali dobře ... Proč? Možná je tato doba příliš sevřená hlubokými zvraty, potřebujeme rychle něco přetvořit, přidat, změnit, aby se naše duše dostala tam, kam potřebuje. Čas se zrychluje, už je ho málo. Proto snad jsme dostali možnost ještě něco závažného udělat. Tak se při dodržení důležitých postupů můžeme podívat do těch příběhů, kterých se naše duše už zúčastnila. Obvykle tak řešíme nějaké problémy současného života, které jsou závažnou překážkou pro jeho kvalitní prožívání. Jsou to například fóbie, nepochopitelné strachy z něčeho, co nám viditelně nehrozí, dále neschopnost řešit nějaké běžné životní situace, podivné problémy a setkání s některými lidmi kolem nás. Cílená "návštěva" nějakého minulého příběhu pak může ukázat na souvislosti a zviditelnit zdroj toho současného problému.

R

egrese není žádná hra, není možné ji dělat jen tak, ze zvědavosti nebo jako nějakou módní záležitost. Je to jedna z psychologických terapeutických metod, její průběh musí být dobře ošetřen zkušeným terapeutem, který má dostatečnou energetickou sílu se v těchto souvislostech pohybovat, umí je dobře ukončit, aby se neprolínaly do současného života a pracovat s nimi tak, aby byly přínosem pro řešení psychologických problémů.

-PaedDr. Marie Mašková-