Zakázková výroba historických kostýmů

Složení námi používaných materiálů

Bavlna

Bavlna jsou vlákna, která se získávají z plodu keře bavlníku. Bavlněná vlákna jsou přítomna ve více než 50 % dnes vyráběných textilií. Kultivace bavlny měla výrazný ekonomický dopad již od doby, kdy byla bavlna poprvé domestikována před přibližně 5000 (možná i 10 000) lety. V Evropě byla bavlna neznámá až do pozdního středověku. V době průmyslové revoluce se však bavlna stala díky svým fyzikálním vlastnostem velmi důležitou pro textilní průmysl a koncem 19. století představovala přibližně 80 % objemu všech textilních materiálů. V dnešní době si bavlna sice uchovává svoje postavení jako nejvýznamnější přírodní vlákno, ale její význam byl do značné míry nahlodán vlákny syntetickými. Na dnešní produkci textilií se bavlna podílí zhruba 30%.

V tropických oblastech byla bavlna používána k výrobě lehkých textilií po tisíciletí. Někteří autoři uvádějí, že staří Egypťané používali bavlněné tkaniny již před 12 000 lety. Bavlna, spolu s peřím a vlákny živočišného původu, byla rovněž objevena v tkaninách nalezených v jeskyních v Mexiku. Tyto nálezy byly datovány do 5. tisíciletí př. n. l. Jsou důkazy pro tvrzení, že různé odrůdy bavlníku byly nezávisle domestikovány v jižní Americe a v Indii. Nejstarší písemná zmínka o bavlně pochází z Indie (rgvéd, 1500 př. n. l.). Přibližně 1000 let poté popisuje indickou bavlnu Herodotos takto: „a rostou tam stromy, jejichž plodem je vlna, kteráž překonává svoji nádherou a jakostí vlnu ovčí. Indové pak dělají své šaty z této stromové vlny“. Arabští kupci dovezli první bavlněné látky do Evropy někdy v 9. století n. l. Když Kryštof Kolumbus objevil v roce 1492 Ameriku, nalezl na Bahamách bavlníkové plantáže. V 16. století byla bavlna a výrobky z ní všeobecně známa po celém tehdejším světě.

Bavlna má dobrou pevnost v tahu a v oděru, která se za mokra dokonce asi o 20 % zvyšuje. Proto se používá s výhodou zejména na výrobky, které jsou v tom směru namáhány a musí se často prát. Výrobky mají příjemný omak a mohou sát značné množství vlhkosti, například potu. I toto je jeden z hlavních důvodů, proč se bavlna rozšířila i do lůžkovin a 100% bavlna je dnes v tomto oboru nejpoužívanějším materiálem. K nevýhodám patří, že se výrobky z bavlny snadno mačkají, žmolkují a jen omezeně chrání proti chladu.

Len

Lněné textilní vlákno se získává ze stonku lnu setého (lat.: Linum usitatissimum L.). V surovém lnu tvoří jednotlivá 20 – 50 mm dlouhá vlákna svazek o délce 50 – 90 cm. Nejstarší nálezy lněných výrobků pochází asi ze 7. tisíciletí před n.l. podle některých údajů z Jižní Ameriky, podle jiných z Íránu. Do Evropy se len dostal asi o 4 tisíce let později (nález ve Švýcarsku). Na konci 18. století se len v Evropě s 18 % (vlna 78 %) významně podílel na celkové spotřebě textilních vláken.

Elementární vlákno je v průměru o něco delší a pevnější než například bavlna. Pevnost za mokra se zvyšuje až o 20 %. Vlákna mají malou pružnost a dobrou vodivost tepla. Výrobky ze lnu mají studený omak, dobře snášejí praní, ale mají silný sklon k mačkavosti. Lněné příze jsou o 20-30 % pevnější než příze z bavlny a za mokra se jejich pevnost zvyšuje o dalších 30 %. Typická je nestejnoměrnost („lněný“ vzhled ve tkanině), tvrdý omak a malá tažnost (2-5 %). Tkaniny se vyrábí nejčastěji v plátnové nebo képrové vazbě, známé jsou však i výrobky z žakarových strojů. Na osnovu se dají použít jen velmi stejnoměrné, drahé příze, proto se ve tkaninách nejčastěji kombinuje lněný útek s bavlněnou osnovou.

Vlna

Textilní živočišná vlákna jsou vlákna získaná ze zvířecích srstí nebo ze sekretu hmyzu, vhodná pro textilní zpracování. Některé odborné přehledy přiřazují k textilním vláknům také žíně a lidské vlasy. Na zeměkouli se chová asi 2 miliardy zvířat, jejichž srst obsahuje textilní vlákna, jen u menší části z nich se však vyplatí získávat vlnu na výrobu příze. Nejčastěji se jedná o srst ovčí, kozí nebo velbloudí, a to jako ovčí vlna (praná), mohér, angora, kašmír, alpaka, lama a vikuně. Označení vláken zvířecího původu je jen u ovčí vlny jednotné. Vlákna z kašmírské kozy, velblouda, lamy a dalších jsou z části odborné literatury známa jako vlna, zatímco část odborníků používá pro totéž pojem srst.

Počátky chovu ovcí sahají podle nálezů v dnešním Turecku a Iráku do období před 11 tisíci lety. Ovčí vlna je textilní surovina ze srsti ovce domácí. Ovce se dožívají 10–12 let, za rok může každému zvířeti narůst nejméně 3 kg vlny, některá plemena dávají až 18 kilogramů. Vlna se stříhá jednou nebo dvakrát do roka. Ostřihaná vlna se ukládá jako celistvé rouno, jehož různé části se později zařazují do určitých kvalitativních tříd. Surová vlna obsahuje v průměru jen méně než polovinu váhového množství spřadatelných vláken, 10–45 % je tuk a pot, 5–20 % jsou nečistoty.

Čisté vlákno sestává z keratinu, pigmentu a chemicky vázané vlhkosti. Povrch vlákna je šupinovitý. Vlákna mají vynikající pružnost a ohebnost. Vlna je proto téměř nemačkavá, ale tím také méně pevná než jiná textilní vlákna a za mokra ztrácí dalších 10–20 % pevnosti. Barvení dvou partií vlny na úplně stejný odstín je sotva možné. Výrobky z vlny se musí chránit proti molům. Vlna je podstatně dražší než běžná textilní vlákna.

Polyester

Polyesterová vlákna (mezinárodní zkratka PES) jsou syntetické výrobky ze skupiny, ke které patří textilní vlákna z polyetylentereftalátu (PET), z polybutyletereftalátu (PBT) a z polytrimatylentereftalátu (PTT). Označením polyesterová vlákna jsou zpravidla míněny výrobky z PET, ze kterého velká většina vláken pochází. Přírodní polyester je znám asi od roku 1830, první syntetický polyester se používal v 1. světové válce jako impregnační materiál. Vlákno ze syntetického polyesteru bylo vynalezeno v Anglii v roce 1941 a od roku 1947 se vyrábí průmyslově.

Vysoká odolnost na světle, vůči povětrnosti a mikroorganizmům, malá navlhavost (rychlé sušení). Omak a lesk velmi podobný přírodnímu hedvábí se dosahuje u vláken s neokroulým (např. trojúhelníkovým) průřezem. Dutá polyesterová vlákna se používají jako alternativa k peří s tou výhodou, že se výrobky plněné tímto materiálem nechají prát. Mísením přírodních vláken s polyesterem se dosáhne v mnohém směru zlepšení užitných vlastností příze. Nejjemnější polyest. vlákno (mikrovlákno) se vyrábí se čtvrtinou tloušťky průměrné bavlny, tkaniny ze směsí s polyesterem jsou lehčí a méně mačkavé, pevnější a trvanlivější. Podobně je tomu u směsí polyester/vlna.

Modal

Modal je vlákno, které je vyrobené na bázi regenerované celulózy. Základní surovinou pro jeho výrobu je bukové dřevo. Toto značkové vlákno je registrované firmou Lenzing. Modalová vlákna mají hladký a jemný povrch, což umožňuje docílit u textilie příjemného hedvábného lesku, zářivých barev a stejnoměrného povrchu. U těchto textilií oceníte jejich velmi dobrou nasákavost a schopnost rychle odvádět pot od povrchu těla, což přispává k příjemným pocitům při nošení. Na omak je úplet velmi jemný, ale přitom dostatečně pružný a odolný. Svou měkkost a zářivé barvy si textilie s modalovými vlákny udržují i po opakovaném praní, což je velkým pozitivem oproti bavlněným materiálům, u nichž může v některých případech docházet k usazování vápenatých sloučenin z vody, a tak ke zhoršování celkového omaku textilie. Na rozdíl od bavlny má textilie s modalovým vláknem rovnoměrnější vzhled a měkčí omak. Materiály se vyznačují vyšším leskem a sytějšími barvami. Tyto vlastnosti si modal zachovává i po vícenásobném praní. Modal také lépe odvádí vlhkost od pokožky a člověk ta má pocit vyššího komfortu. Modalové textilie jsou odolnější vůči mechanickému namáhání, méně se sráží a mají menší sklon k mačkání.

Viskóza

Viskózová vlákna (mezinárodní zkratka: CV) jsou výrobky z regenerované celulózy. Celulóza je obsažena v buněčných stěnách každé rostliny, k rentabilní výrobě viskózy se však hodí jen určité druhy dřeva. Buk nebo smrk obsahují jen 6% celulózy, výhodnější je například (rychleji rostoucí) pinie. Začátkem 20. století přišla první viskózová vlákna na trh jako (podstatně levnější) náhrada za přírodní hedvábí a později za bavlnu a vlnu. V obou světovych válkách byl blokován dovoz všech důležitých textilních materiálů do Evropy a viskózová vlákna zůstala jako téměř jediná surovina pro textilní průmysl.

Obyčejné viskózové vlákno dosahuje v suchém stavu jen asi 80-90% pevnosti bavlny a za mokra klesá na polovinu vlastní hodnoty. Modifikované druhy viskózy se vyrábí až s dvojnásobnou pevností oproti bavlně a tato klesá v mokrém stavu jen asi o 25%. Výrobky z viskózového vlákna mají příjemný omak, dobrou savost a (ve směsích s jinými vlákny a v závislosti na struktuře tkaniny) nemačkavost. Při vyšších teplotách se však snadno sráží a nejsou odolné proti biologickým vlivům. S barvením běžnými protředky (i ve vlákenné hmotě) a bělením nejsou u viskozy žádné problémy. Viskózový filament se používá u všech výrobků, které mají mít vlastnosti podobné přírodnímu hedvábí a nesmějí být příliš drahé. Viskózová stříž se snadno mísí s bavlnou, vlnou nebo syntetickými vlákny. Příze se nejčastěji používá k výrobě tkanin na (krátkodobě) módní vrchní ošacení. Hlavní důvod (mimo nižších nákladů) je líbivý lesk, který viskóza výrobkům dodává.

Lurex / Rexor

Lurex je chráněná značka příze ve tvaru stužky vyrobené z hliníkové fólie oboustranně povrstvené polyesterem. V alternativním provedení se používají polyesterové stužky postříkané hliníkovým prachem. Stužky se stříhají na speciálních strojích řízených počítačem na jemnosti 50-670 tex.

Rexor je taktéž chráněná značka příze vyrobená z polyesterové stužky povrstvené hliníkovou fólií, většinou omotáním (opředením) polyesterového vlákna tenkým proužkem hliníkové fólie.

Příze mají zvláštní kovový lesk nepodléhající oxidaci. Používají se jako efektní nitě, kterými se protkávají brokáty, tkaniny na karnevalové kostýmy a na zvláštní švy na módních punčochách. Označení Lurex nebo Rexor se také používá pro tkaniny obsahující tuto přízi. Námi nabízené metaloplastické efektové nitě jako TITOLO, REXANA či ZLATKA se vyrábí z polyamidu, polyesteru ci viskozy seskáním či ovíjením metaloplastickými vlákny nebo pásky jako například Lurex či Rexor. Mají široké použití pro svůj atraktivní vzhled.

 

Zpět na Zakázkovou výrobu historických kostýmů